Tatík se rozhodl, že si vyrazí na prkénka, ovšem nikoliv sám. Po dlouhém přemlouvání jsme s mamkou vyměkli a odjeli s ním. Když jsme dorazili do cíle, malinko mě zarazila skutečnost, že budeme lyžovat po trávě a když jsem se podívala do tváří rodičů, zřejmě si to oni také tak nepředstavovali. Na chvíli jsem se zaradovala, že z toho nic nebude a vrátíme se domů, ale taťka se rozhodl vyjet za sněhem ještě výš, přinejhorším prý dojedeme do nedalekého skiareálu. Jak si tak bloudíme, zastaví nás nějaká paní v bílém pickupu s otázkou: „Co hledáte?” Mamka na to že „sníh”. Doufám, že to neslyšela.
Was suchen Sie? Schnee!
Nakonec se přeci jen našel zasněžený kopeček a my se vydali zdolat jeho vrchol. Samozřejmě jsme s sebou táhli Svatou Trojici – pípák, sondu, lopatu. Tatík nám pro jistotu zopakoval, jak se s pípákem zachází, kde se přepíná jaký mód a nařídil, abychom si je dali někam k tělu pro případ, že by nás vzala lavina s sebou. Ale my jsme si ho s mamkou stejně šouply tajně do batohu.
Cestu nahoru nám zpříjemňoval krásný výhled z exponovaného hřebene a za doprovodu taťkovo varování a pokřikování na mamku, které se zintenzivnilo v oblasti skalních útvarů zvaných Myslivcův nos, aby nelezla po kraji převějí, jsme se bezpečně dostali na vrchol k hezkému křížku. A protože hodně fučelo, co nejrychleji jsme se zdekovali, bo bychom asi umrzli.
Příkrý sjezd byl pro mě s taťkou samozřejmě hračka, i když jsme se nějakým těm pádům neubránili, ale na mamku jsme museli čekat. Přejížděla kopec z jedné strany na druhou šnečím tempem. Nakonec se k nám přeci domotala a všichni jsme si dali pořádnou sváču s čajem u horské chaty, kde taťka zjistil, že měl pípák celou dobu vypnutý (asi jak nám vysvětloval polohy hlavního vypínače), takže nevím nevím, jak bychom se v lavinách našli.
Když už nás omrzelo slunění a vyhřívání, vyrazili jsme lesní cestou na parkoviště k autu. Tatík usoudil, že ještě neuzrál čas k odjezdu a vytáhl tajné eso z rukávu v podobě sjezdu po sadech a zahradách místních statkářů. Sjezd to byl hezký, škoda jen, že jsme museli naší dnešní, poměrně vydařenou túru, končit výstupem.
Skol! Madla.
(redakčně upravil tatík)
Buďte první! Přidejte komentář