Solnohradský prach

Dny běží ale v našem plát­ku nepři­bý­va­jí nové člán­ky. Jezdí Ti kluci vůbec ještě někam? Stalo se s nimi něco? Došlo k ide­o­vé­mu rozko­lu uvnitř party? Vysta­vi­li jim man­žel­ky stop­ku? Došly pra­chy, síly, vůle, inven­ce..? Tako­vé a podob­né otáz­ky jsme zaslech­li v kuloá­rech. Nuže, ve zkrat­ce odpo­ví­dá­me. A mezi řádky při­klá­dá­me něko­lik zábě­rů ze Sol­no­hrad­ských louček.

Jak jsme již infor­mo­va­li, naše druž­stvo uspo­řá­da­lo v lednu v kavár­ně U Jaku­ba ve Vele­ší­ně výsta­vu foto­gra­fií. Mile nás pře­kva­pi­lo, kolik lidí dora­zi­lo na ver­ni­sáž. Výsta­va nezů­sta­la bez povšim­nu­tí ani u regi­o­nál­ních médií. Sice, jak už to u novi­ná­řů bývá, po pře­čte­ní člán­ku nebýt uve­řej­ně­né foto­gra­fie mys­lel bych, že jsem byl na jiné výsta­vě. No posuď­te sami, je to o nás?

Sjez­dov­ku sjíž­dě­jí na kla­sic­kých lyžích, ale vyhý­ba­jí se nabi­tým lyžař­ským střediskům.

Ve skry­tu duše jsme dou­fa­li, že pre­zen­ta­ce naše­ho druž­stva vybur­cu­je někte­ré naše spo­lu­ob­ča­ny nato­lik, že zatou­ží po netknu­tých sně­ho­vých plá­ních a při­po­jí se k nám, mini­mál­ně ale­spoň na jeden zku­šeb­ní výlet. Naše neú­nav­né vysvět­lo­vá­ní a ujiš­ťo­vá­ní ještě ve tři ráno u piva, že jde o krás­né­ho a hlav­ně zdra­vé­ho koníč­ka, při­nes­lo ovoce.

Psal mi Vláďa. Že neče­ka­ně volal Mili­voj, jeden ze dvou posled­ních účast­ní­ků ver­ni­sá­že, že si kou­pil boty Scar­pa T2R a žádá pokec u píva co dál. Zůsta­li jsme tro­chu paf. Tro­chu víc paf. Pro­to­že Mili­voj neje­vil za posled­ních deset let zájem už v pod­sta­tě o nic. Na poku­sy mu Vláďa v poho­dě a rád půjčí svoje ski i s vázá­ním. Netu­ším o čem jsme tehdy po ver­ni­sá­ži hovo­ři­li, ale on vyhlí­ží zapá­le­ně! Volný čas prý věnu­je stu­diu našich videí na YouTube.

Netu­ším o čem jsme hovo­ři­li, ale on vyhlí­ží zapáleně.

Mili­vo­je pone­chám Vlá­ďo­vi, ať se také činí. Já se věnu­ji dru­hé­mu úlov­ku z výsta­vy – Vrá­ťo­vi. Ano, pan Vra­ti­slav Otru­si­na osob­ně pod­lehl tlaku. Jako dobrý sjez­do­vý lyžař, že si zprvu jen vyzkou­ší kla­sic­kou ski­al­po­vou výba­vu, že by ho to zají­ma­lo. Tak jsme si jedno odpo­led­ne pár­krát vyšláp­li a sjeli Viehberg, posled­ní jízdu už nám na cestu sví­ti­ly reflek­to­ry rolby. A že jako jó. Jenže příš­tě byl s námi i Mates, tak neby­la výba­va (boty) volná. „Nechceš zku­sit tele?”. Tři­krát dvě hodi­ny výuky pod zku­še­ným vede­ním pre­zi­den­ta naše­ho druž­stva a hoch to dolů brou­sí tele­mar­kem! Tak moje staré šupi­ná­če Voile Vec­tor nalez­ly nové­ho maji­te­le a já si mohl udě­lat radost z fungl nových fošen Voile V6.

Tři­krát dvě hodi­ny výuky pod zku­še­ným vede­ním pre­zi­den­ta a už brou­sí dolů telemarkem.

Tady nám tak tro­chu končí opti­mis­tic­ké zprá­vy. Musím při­znat, že v letoš­ním roce jsem musel někte­rým čle­nům druž­stva udě­lit hned dvě důtky s výstra­hou. Jme­no­vi­tě Mila­no­vi za to, že si vůbec nevos­ku­je lyže a na túře je pře­kva­pe­ný, když se mu za hlu­bo­ké­ho mrazu ze slun­cem zvlhlé­ho sněhu děla­jí baku­le po celé ploše skluz­ni­ce, zdr­žu­je ostat­ní při jízdě dolů a při sva­či­ně mu Vláďa musí kar­tič­kou zdra­vot­ní pojiš­ťov­ny seškra­bá­vat led ze hran lyží. Dru­hou důtku dostal Vláďa za opa­ko­va­né nepl­ně­ní úkolů, které mu byly udě­le­ny. Zejmé­na jde o pro­dle­vy a výpad­ky při zpra­co­vá­ní repor­tů z akcí, neo­cho­tu pro­vá­dět prů­zkum nových oblas­tí na louč­ka­ře­ní a špat­ná péče o poten­ci­ál­ní nové členy.

Musel jsem udě­lit dvě důtky s výstrahou.

Poma­lu nám se změ­nou poča­sí končí obdo­bí pra­ša­no­vých hodů. Nastá­vá krát­ké a nepo­pu­lár­ní pře­chod­né obdo­bí „už ne prach a ještě ne firn”. Přá­te­lé, nepro­pa­dej­te tru­do­my­sl­nos­ti. Letos je na horách tolik sněhu, že bude­me moci jez­dit ještě v červ­nu. Nenech­me si naši radost vzít povin­nost­mi všed­ní­ho dne. Skol!