Dnes nás čeká různorodá a krajinově velmi pěkná túra s chatou na vrcholu a kruhovým rozhledem na Rax, Schneeberg, Gippel, Göller, Hochschwab nebo Ötscher. Věhlasné údolí Sterngassl, které místy připomíná spíše kaňon, a které bylo v minulosti zejména ve své spodní části velmi zarostlé, se po prořezávce stalo oblíbenou výstupovou trasou k pláním na vrcholu hory Tirolerkogel.
Výstup je sice poněkud strmější, ale stoupání je rovnoměrné a člověk poměrně rychle překoná výškový rozdíl sedmi set metrů. Přemítám nad názvem údolí. Proč spojení slov hvězda a ulička či převzatý název úzké vídeňské ulice obklopené vysokými domy, mezi jejichž střechami v noci září hvězdné nebe? Snad ano, závěr údolí je opravdu strmý a úzký, že pohled poutníka přirozeně směřuje vzhůru a jít tudy v noci, zarazí se až o hvězdy na obloze.
Samotné hrdlo údolí je úzké a jeho průchodem se ocitáme na vrcholovém plató. Jako bychom byli vyplivnuti z útrob zvířete a vrženi ze stínu na ostré slunce. Přechod je tak intenzivní, že si jen pomalu uvědomujeme působivá panorámata kolem nás.
Temeno hory Tirolerkogel (proč Tiroler, když leží v Dolním Rakousku, to ví asi jen místní) vytváří ve výšce 1300 m.n.m. rozsáhlou náhorní planinu, odkud je výhled opravdu do všech světových stran. S chutí využíváme výhodu šupinatých lyží a pohybujeme se tak rychle a bez námahy. Ve chvíli dobré nálady, abych ji ještě více podpořil, prozrazuji, že na vrcholku v chatě si můžeme dát bír, neb v měšci mi cinkají euráče. Moje průpovídka je bystrou vodou na mlýn metodika, kterému jsme v okamžení přestali stíhat.
Nejprve musíme vykonat obligátní zastávku u vrcholového kříže. Skalnatý ochoz, na kterém kříž stojí, je zcela vyfoukaný. Jak tak lelkujeme kolem, můj pohled padá ke dveřím chaty, před nimiž je ve sněhu zabodnuto bezpočet párů lyží a další rychle přibývají. Většina lidí stoupá z opačné strany, než odkud jsme přišli my, totiž ze sedla nad vesnicí Annaberg, kde se rozkládá stejnojmenný skiareál. Když už jsme si tuto masovku s chutí odpustili, nechce se mi s davy lidí tlačit se v chatě a čekat na pívo, notabene když nás čeká ještě docela štreka na Kalte Kuchl, kde začíná sjezd a nechci dopustit, aby slunce výrazně zacvičilo s dosud výbornou kvalitou sněhové pokrývky. Hoši, pívo nebude!
Abych alespoň trochu zmírnil hněv mých souputníků, snažím se jejich pozornost obrátit k tomu, co nás čeká, to jest ke sjezdovým radovánkám a navíc slibuji, že na pahorku naproti nám, přes který musíme přejet, dáme pauzu na klobás, šnicl či buchtu, každému dle toho, co mu hodná manželka ráno přibalila. Tak se o několik chvil později stalo. Řízek ve dvou chlebech se do huby špatně vleze, jeden krajíc proto putuje zvířátkům do lesíka. Pokoušíme se pak ještě o odpočinkové skupinové selfie, jehož publikování cenzor později zakázal.
Čas nemilosrdně utíká. Tichým pohledem na hodinky dávám povel k odjezdu. Přesně jako soudruh ředitel ve scéně z filmu Nejistá sezona, kdy tímto způsobem dává najevo, že ideologická vytýkačka vedoucím divadelního souboru po vizitaci jejich představení, se chýlí ke konci. Přechod přes pláně na Kalte Kuchl je krásná, romantická běžkařina, ale z toho, co se vyjeví u samotného začátku sjezdu, z toho nám spadne brada. Tak úžasnou kulisu při sjezdu v tak nízkých kopečkách jsme nečekali. Co se dělo dál, nemá smysl popisovat, obrázky mluví sami za sebe.
Po loukách jsme se v čerstvé prašanu, kde bylo místo i pro vlastní lajnu, dostali pod kótu 900 m.n.m., na hranici lesa. Odtud se dalo pokračovat jen po lesní cestě. Její sklon byl příjemný a šířka dostatečná k provádění oblouků. Až do té doby, co se ozvalo nemilosrdné zaskřípání pod lyží, okamžitá stopka a já letěl vpřed. Skluznice zaplakala, ale na kameňačkách, které jsem dnes s sebou vzal, už toho holka má něco za sebou. Srdce mi tolik nekrvácelo. Posledních sto až dvě stě výškových metrů jdeme pěšky s lyžemi na batozích. Zbývá už jen na parkovišti u kapličky zvěčnit naše obličeje plné smutku, že další povedený výlet je u konce.
Hezky se dívá na obrázky z tepla na Dubečku.
Ale kluci z Vysočiny přeci nejsou peciválové?
Ahoj, už se nemohu dočkat až pojedu s Vámi. Skol!
Super, super. Skol!
Ještě pár takových reportáží a poprosím jestli mě jednou nevezmete s sebou – tedy až skončí lovecká sezona.
Nové členy, pokud vím, stále nabíráme!