Že bych ani druhý den následující po večeru bujaré oslavy nebyl ve své kůži, se mi už dlouho nestalo. Budu se muset nad sebou zamyslet. Celý den strávený na lyžích mi připomínal jízdu v tunelu, ze kterého jsem vyjel až při návratu do výchozího bodu. Nebo že by mě napravil jeden rádler smýknutý na chatě před závěrečným sjezdem do údolí?
Kde jsme byli na dnešní túře jsem si uvědomil až doma při prohlédnutí fotografií.
Útržkovitě si vybavuji jen výjimečné pasáže a výkony. Jako třeba že se snažím nepozvracet a v domnění, že rychle stoupám, nás najednou předejde skialpinistka důchodového věku. Zanedlouho ji ale ve stinném a namrzlém lesním hřebínku dojdeme, když se snaží nasadit haršajsny. Pásy na ledu podkluzují i nám. Nevím, jestli mi alkohol proměnil obličej, nebo zda už mám opravdu zjev rodilého Rakušana, nicméně jsem v důchodkyni vzbudil důvěru, že se ptá, jak se haršajsny na její lyže nasazují.
Ich weiss nicht, aber mein Freund ist ein technische Experte
Vláďa se s tím bez úspěchu morduje. Is das ein original Teil zum diese Bindung? Ja natürlich! Tak nevím, asi nebude tak zručnej, jak jsem si o něm myslel. Cvak! a jeto. Aaaach, Danke. Bitte! A zas nám zdrhla. Snažím se Vláďovi namluvit, že zádrhel s výzbrojí kamuflovala s úmyslem nebýt sama a povzbuzuji ho, aby se za ní zavěsil. Máňo, ty máš halucinace!
Dále se výlet odvíjel pravděpodobně takto. Když jsme vyšli na hřeben, začalo foukat. Připravili jsme se ke sjezdu vrcholových severovýchodních louček, které žel i první den po čerstvém sněžení bývají rychle rozježděné. Trochu místa pro nás zůstalo. Vzhledem k oteplení jsme se rychle protáhli po hřebeni, hledaje luxusní sjezd v prašanu lesem pod sedlo Kalblinggatterl. Jó, prašanu dost, sice už sedlého, ale na to že túra je označená jako lehká, to bylo nechutně strmé a klacky celkem nahusto. Nevěřit hodnocením v průvodcích.
Chuť jsme si chtěli spravit na loučkách, které vedou z pod jižní stěny Kalblingu k chatě Oberst Klinke Hütte. Cestou vzhůru míjíme maníka při sjezdu. Ty jo, ten s tím nějak bojuje, vždyť už je to rozměklý, ne? Rozměklý nerozměklý, na vlastní kůži za pár chvil poznáváme, jak jsou pod horní vrchní netknutou vrstvou sněhu ukryté zledovatělé a tvrdé stopy po sjezdech před včerejším sněžením. Bojujem!
Ty Vláďo, promiň, já dneska nějak nebyl ve své kůži.
„To nemusíš říkat, znám Tě už nějakou chvíli, takže poznám, že nejsi úplně v pořádku”, odvětí Vláďa při pohledu na třesoucí se ruce a nohy, když sundavám lyže na parkovišti…
Čau Máňo, díky za ranní počteníčko a i ranní pousmání, to se díky Tobě povedlo. Jen s tou kocovinou musíme něco udělat. Jak již řekl nevím kdo, ale já to tvrdím také, že „Jen usilovným tréninkem se z nás stanou ŽAMPIÓNI !!!”. Je vidět, že potřebuješ více trénovat v tom chlastu, aby Tě ta nicota jménem kocovina nepřemohla. Slibuji, že až někdy posedíme, tak se osobně o Tvoje tréninkové dávky postarám…