Zahájení backcountry sezóny v Ybbstalských alpách

Letoš­ní sně­ho­vá nadíl­ka v nevy­so­kých kop­cích Dol­ních Rakous zača­la na pře­lo­mu lis­to­pa­du a pro­sin­ce. Po uklid­ně­ní bouř­li­vé­ho poča­sí tep­lo­ty rych­le stou­pa­jí nad nulu. Je třeba neo­tá­let a vyra­zit. Chtíč je posi­lo­ván nedo­čka­vos­tí vyzkou­šet nové plas­to­vé botky Scott (Gar­mont) Excur­si­on. Pro první letoš­ní túru volím pozvol­né louč­ky Fel­dwie­salm neda­le­ko stře­dis­ka Geme­in­de­al­pe u pout­ní­ho měs­teč­ka Mariazell.

Okolo půl devá­té ráno mě v nástu­pu čeká půl metru jis­kři­vé­ho pra­ša­nu. Tep­lo­ta ‑12°C zale­pu­je chří­pí. Jsem tady popr­vé. Abych neblou­dil, první lesní úsek radě­ji stou­pám lesní ces­tou, která je zpo­čát­ku vyplu­ho­va­ná. Po dobré tři čtvr­tě hodi­ně výstu­pu při­chá­zím k sala­ši Höchbauer. Otep­li­lo se a na louce slun­ce pěkně hřeje. Před­po­věď tvrdí, že v pat­nác­ti stech met­rech bude 8°C. Chvátám vzhů­ru, aby ze sněhu neby­la břeč­ka dřív, než si budu moci užít pozvol­né sjezdy stří­da­né stou­pá­ní­mi pro­tisva­hem. Stí­nem lesa rych­le postu­pu­ji do sedýl­ka na lou­kách Brunn­stei­nalm, kde se cesta dělí vpra­vo na hře­ben Geme­in­de­al­pe, vlevo na bezle­sé pla­tíč­ko, které se táhne něko­lik kilo­me­t­rů pod již­ní­mi svahy vrcho­lu Bre­i­mauer k chatě Fel­dwie­salm. Na lou­kách z mod­ré­ho azu­ri­tu pere slun­ce a sníh pěkně těžk­ne. Pásy jdou dolů a je tu první sjezd. Při­pa­dám si spíš jako v jar­ním firnu než na začát­ku zimy. Za dva dny tep­lé­ho slu­neč­né­ho poča­sí na již­ních sva­zích sně­ho­vá pokrýv­ka pěkně zcou­va­la. Oblou­ky nasa­zu­ji opa­tr­ně, tu a tam sně­ho­vé boule pro­zra­zu­jí scho­va­né kame­ní. Po dal­ším stou­pá­ní lesem (již bez pásů jen na pro­tismyk) zjiš­ťu­ji, že jsem zakufro­val. Místo pod Bre­i­mauer jsem to stři­hl pod Sch­warzko­gel. Za mlhy bych se tu úplně ztratil.

Sníh je oprav­du těžký a lepí se na skluz­ni­ci, něko­li­krát musím sun­dat lyže a zba­vit se ho. Na dlou­hý výlet zvl­ně­ným teré­nem to dnes moc nevy­pa­dá. Roz­ho­du­ji se pro krat­ší okruh a mířím zpát­ky východ­ně pod Bre­i­mauer. Něko­li­ka oblou­ky kři­žu­ji mírné svahy k idy­lic­ké­mu kříž­ku mezi vzrost­lý­mi smrky. Na seve­ru na mě vyku­ku­je Sche­i­blings­tein. Úmor­né vedro mě odra­zu­je od výstu­pu již­ním sva­hem na Bre­i­mauer, to si nechám na příš­tě. Po poled­ni oběd­vám a pře­mýš­lím, jaký asi bude sjezd do údolí. Budu mít v nohách něja­ké síly pro tele­mar­ko­vé oblou­ky, když už teď mi hoří steh­na, jak za sebou táhnu pod lyže­mi nale­pe­né sně­ho­vé bakule?!

Sjíž­dím po lou­kách a les­ní­mi cesta­mi zpát­ky ke kři­žo­vat­ce zna­če­ných cest Geme­in­de­al­pe – Fel­dwie­salm. Musím říci, že v nových botách se oblou­ky točí mno­hem snáze než v kože­ných Crispi Sva­ris­ten, se kte­rý­mi jsem začí­nal svoji první sezó­nu, a to i v tak těž­kém sněhu, jaký je dnes. Mezi jed­nou a dru­hou hodi­nou sto­jím na lou­kách Brunn­stei­nalm a zaha­ju­ji závě­reč­ný sjezd. Pře­kva­pi­vě s kle­sa­jí­cí nad­moř­skou výš­kou a tep­lo­tou stou­pá výška i kva­li­ta sně­ho­vé pokrýv­ky. U auta je kolem nuly a z poto­ka se páří. V noci bude zase kosa!