Dnešní report píši s krátkým odstupem času v době, kdy v místech, kde se před necelým týdnem natáčel rozhovor s prezidentem a metodikem našeho družstva, už není po sněhu ani památky. Ten den jsme měli to štěstí, že jsme mohli dvakrát dobýt a sjet Smrčinu a jednou Hraničník. Zejména poslední, lehce odpolední sjezd z Hraničníku po sluncem zalitém svahu při jeho kraji ve stínu lesa ve třiceti centimetrech přeměňujícího se prašanu… Pojď mi hop!
Myslím si, že to do týdlectý letošní sezóny pude hodně dobře
Buďte první! Přidejte komentář