Wintereinbruch na Hauser Kaibling

Win­te­re­inbruch im Gebi­r­ge! In der Nacht vom Dien­stag, 21.10. auf Mit­twoch, 22.10. überquert eine kräf­ti­ge Kaltfront den Ostal­pe­nraum. An der Rückse­i­te der Front kommt es zu einem Tem­pe­ra­tursturz, die Schne­e­fall­gren­ze sinkt bis mor­gen Früh im Nor­den auf 900 m, mit Stark­nie­der­schlag kann sie kurz­ze­i­tig sogar tie­fer sin­ken. Der Schwer­punkt der Neu­schne­e­ge­bi­e­te im Gebi­r­ge reicht vom Dachs­tein bis zum Toten Gebi­r­ge sowie in die Nie­de­ren Tauern. Es kann hier bis Fre­i­tag in Lagen ober­halb 1500 m akku­mu­lier­ter Neu­schnee bis zu einem Meter fallen.

– lawine.at

S ohlá­še­ným ochla­ze­ním v české kot­li­ně netr­pě­li­vě sle­du­ji před­po­věď poča­sí na horách u sou­se­dů. Vpád zimy! V noci ze čtvrt­ka 21.10. na stře­du 22.10. pře­jde přes Východ­ní Alpy výrazná stu­de­ná fron­ta. Za touto fron­tou dojde k sil­né­mu ochla­ze­ní, sněž­ná čára na seve­ru kles­ne brzy ráno k 900 m, při vydat­ném sně­že­ní místy ještě níž. Epi­cen­t­rum sně­že­ní se oče­ká­vá mezi Dachs­tei­nem a Totes Gebi­r­ge stej­ně tak v Níz­kých Tau­rách. Zde může do páteč­ní­ho rána ve výšce nad 1500 m napad­nout cel­kem až jeden metr nové­ho sněhu. Tak to je libá hudba do mých uší. Ozna­mu­ji Vlá­ďo­vi, že v pátek odjíž­dím zahá­jit sezó­nu, tak ať se přidá.

Při sle­do­vá­ní onli­ne kamer padla volba na Hauser Kai­bling (2014 m) ve Schlad­mingských Tau­rách. Jed­nak měli hoši ze Štýr­ské lavi­no­vé služ­by na svém webu fotku ze svahu jako ukáz­ku toho, co se děje a potom to sem není až tak dale­ko. Vyrá­ží­me na poho­du před sed­mou hodi­nou a po půl devá­té vylé­zá­me na par­ko­viš­ti ve výšce 1140 m u spod­ní sta­ni­ce lanov­ky Höfi-Express I. Tedy přes­ně­ji řeče­no pod wel­ness hote­lem Höfleh­ner, kde pro­bí­ha­jí čilé sta­veb­ní práce. Jak klič­ku­je­me s lyže­mi na bato­zích sta­ve­niš­těm, sta­veb­ní děl­ní­ci nás čas­tu­jí něja­ký­mi poznám­ka­mi, kte­rým naštěs­tí nero­zu­mí­me. Rych­le pro­bí­há­me pod nálevkou plnou beto­nu zavě­še­nou na jeřá­bu a mer­čí­me, kudy se dostat na první sně­ho­vé fleky. Nástup nám neo­če­ká­va­ně ztí­ži­la ohra­da obory plná vyso­ké zvěře, která ze všech svě­to­vých stran obkli­čo­va­la sně­ho­vý splaz na začát­ku sjez­dov­ky. Střih­li jsme to tedy lesem a k vytou­že­né­mu bílé­mu nic se pro­bo­jo­va­li o stov­ku metrů výš.

Zpo­čát­ku na lou­kách leží jen něko­lik cen­ti­me­t­rů mokré­ho sněhu, ale lyže­mi tuto ten­kou vrst­vu nepro­šláp­ne­me až na zem. Stou­pá se v poho­dě. Situ­a­ce se ovšem bleskurych­le mění za první zatáč­kou asi ve čtr­nác­ti stech met­rech. Sněhu rapid­ně při­bý­vá, je těžký a hlu­bo­ký a naše poměr­ně úzké lyže se boří. Jakmi­le svah nabe­re větší sklon, špič­ky lyží mizí kdesi dole a jen těžko je lze z pod tíhy sněhu vysvo­bo­dit. Vůbec nejde postu­po­vat vpřed. Po dvou třech kro­cích je potře­ba zasta­vit, špič­ky lyží vypros­tit a pokra­čo­vat dál. Vláďa postu­pu­je přísko­ky, kdy levou nohou po kaž­dém kroku před­vá­dí, opřen o hole před sebou, pohy­by jako při otoč­ce v tra­ver­zu. Vot kakoj maladěc!

Dost jsme zpo­ma­li­li a těch 150 výš­ko­vých metrů nad námi, které zbý­va­jí k mezi­sta­ni­ci lanov­ky s cha­tou Kna­ppl­hüt­te, kte­rou jsme si vytý­či­li k zastáv­ce na sva­či­no­oběd, snad ani nedá­me. Vážně uva­žu­ji o tom, že tímhle tem­pem nemá­me šanci dora­zit na vrchol. Teď by se mi hodi­ly mé milo­va­né lopa­ty Voile Vec­tor BC, které ovšem tráví čas na své cestě z Fran­cie do České repub­li­ky. V pravé poled­ne máme vyhrá­no. Jed­nak nás vítá zasně­že­ný hří­be­ček apreski­ba­ru u chaty, ale hlav­ně nad námi je svah uta­že­ný rol­bou z dneš­ní noci!

Na báru popí­jí­me čaj, od dob­rot v lah­vích nás oddě­lu­je sklo, škoda. Musí­me dávat pozor, pro­to­že u kraje stře­chy platí pátý lavi­no­vý stu­peň. Posil­ně­ni pokra­ču­je­me hore kop­cem. Svah je uta­že­ný nahru­bo, ale povrch je měkký. Jízda dolů by měla být v pořádku.

Ve výšce 1700 m se sjez­dov­ka roz­dě­lu­je. Vlevo pokra­ču­je k horní sta­ni­ci sedač­ko­vé lanov­ky Höfi-Express II, vpra­vo se oddě­lu­je tra­ver­zo­vá vari­an­ta, která vede k vysí­la­či na vrcho­lo­vém hře­be­ni a koneč­né lanov­ky Quat­tra­al­pi­na. Sváž­ni­ce ale není pro­je­tá rol­bou. Nechce se nám podru­hé pod­stu­po­vat dopo­led­ní mar­ty­ri­um. Nedů­vě­ři­vě jen nakouk­ne­me za roh, při­nej­hor­ším se vrátíme.

Cesta ujde. Sto­po­bo­rec vpře­du, tak nač si stě­žo­vat. K naše­mu milé­mu pře­kva­pe­ní zakrát­ko vylé­zá­me na pas­t­vi­nách Enn­slin­galm. Tady panu­je nefal­šo­va­ná zima. Jen její brzký pří­chod pro­zra­zu­jí neo­pa­da­né mod­ří­ny a prů­hle­dy skrz chuchval­ce mra­čen do svěží zele­ně v údolí (viz úvod­ní fotka).

Někte­ré svahy jsou čer­s­tvě uta­že­né téměř do podo­by, jakou v sezó­ně vyža­du­jí masy návštěv­ní­ků. Jinde je na uta­že­ném pod­kla­du pár cen­ti­me­t­rů čer­stvé­ho sněhu. Všech­no si říká o popsá­ní oblou­ky. Žel dnes opa­ko­va­né výstu­py nestih­ne­me. Zpo­ma­lil nás mokrý hlu­bo­čák dole. To vůbec neva­dí. Vždyť být na první túře upro­střed pod­zi­mu je nade vše. A taky bychom nemě­li pře­pá­lit začá­tek. Vláďa pro nad­chá­ze­jí­cí sezó­nu nemá natré­no­va­ná steh­na z floorbalu.

Poča­sí dosud hraje na svoji pří­jem­nou notu, ačko­liv před­po­věď neby­la bez kazu. Po druhé hodi­ně už by ale slu­níč­ko mělo defi­ni­tiv­ně zmi­zet v mra­cích. A jak bylo před­po­vě­ze­no se také stalo. Vlast­ní vrcho­lek Hauser Kai­bling se zaha­lil do mraků a s ním zmi­ze­ly veš­ke­ré výhle­dy na jich k masi­vům Hochs­tein (2543 m) a Hohe Wild­stelle (2747 m). Těch zbý­va­jí­cích 149 výš­ko­vých metrů se nemá cenu štra­chat ke kříži. Nic bychom nevi­dě­li. Zato my jsme ale vidě­ni byli a to kame­rou služ­by Pano­ra­max, která po pěti minu­tách vyrá­bí kru­ho­vé pano­rá­ma.

Zrych­le­ně pro­ve­de­me vrcho­lo­vé pro­ce­dů­ry, v mlze je leza­vo.  Nastá­vá chví­le, kdy popr­vé po pěti neko­neč­ně dlou­hých měsí­cích bez sněhu může­me uží­vat louč­ka­ře­ní. Nasa­zu­je­me zleh­ka po modré sjez­dov­ce. Je to sever­ní svah, povrch je tvrdý, úplně dobře mi to nedě­lá. Zají­ma­vé je, že letos mi jdou oblou­ky hůře na tu stra­nu, kam mi to šlo vloni lépe. Tak třeba příští rok to posklá­dám dohro­ma­dy!  Mírná louč­ka na roz­je­tí byla prima. Na kři­žo­vat­ce Enn­slin­galm nasa­zu­je­me pásy a stou­pá­me po čer­ve­né k horní sta­ni­ci Höfi-Express II. Pěkně v závět­ří pod vzrost­lý­mi smrky při sva­čin­ce vychut­ná­vá­me do hor při­chá­ze­jí­cí pod­ve­čer a chys­tá­me se na sjezd do údolí.

Horní úsek Höfi Abfa­hrt jsme dnes ještě nepo­zna­li. Povrch je nakyp­ře­ný měk­kým sně­hem, ve kte­rém lyže dobře drží. Je to parád­ní jízda roz­ro­cha­nou sjez­dov­kou, jak ji známe z videí od Japon­čí­ků, kde se tak jezdí běžně.

Rado­ván­ky ukon­čí až hlu­bo­čák dole. Oka­mži­tě v něm uvízne­me jako v beto­no­vém potě­ru. Ani šusem to člo­věk nemů­že pus­tit, pro­to­že neo­če­ká­va­né zano­ře­ní lyží zna­me­ná nepří­jem­ný pád po sváž­ni­ci s noha­ma uvíz­lý­ma za sebou. Tra­ver­zu­je­me a ťape­me dolů stej­nou dobu jako jsme si razi­li cestu vzhů­ru. Steh­na hoří a když sněhu ubude, jsme už líní dělat oblouč­ky. Naštěs­tí to byl v porov­ná­ní se sjez­dem rela­tiv­ně krát­ký úsek. Dneš­ní roz­jez­do­vá túra ale spl­ni­la naše oče­ká­vá­ní. Už se těší­me na další. SKOL!