Nezapomenutelný prach

Dnes jsme strá­vi­li sice větr­ný, ale o to víc neza­po­me­nu­tel­ný den v pra­ša­nu nad údo­lím Kleinra­mingtal. Ještě než jsme obuli lyže, muse­li jsme uči­nit jeden dobrý sku­tek. Lopa­ty a hra­b­la, které jsme si vezli na vyšor­no­vá­ní místa pro zapar­ko­vá­ní povo­zu v údolí, pomoh­la mému zná­mé­mu z Café Rasber­ger odkli­dit hro­ma­dy sněhu v okolí bará­ku. Ať má na nás také jinou vzpo­mín­ku, než jen že mu pokaž­dé pod nosem par­ku­je­me auťák. Vlast­ně to bylo i pří­jem­né roz­po­hy­bo­vá­ní našich údů před tím, než jsme zača­li ukra­jo­vat první výš­ko­vé metry v hlu­bo­čá­ku. No a jež­dě­ní? To se ani slovy vyjá­d­řit nedá. Vlast­ně jo, možná takto:

Pan Kor­be­la mi celou dobu chlístal sníh do ksich­tu, takže jsem viděl zase kulový