Připraveni

Ve stře­du 19. lis­to­pa­du nalez­li čle­no­vé naše­ho druž­stva ve svých emai­lo­vých strán­kách násle­du­jí­cí výzvu:

Tra­dič­ní zahá­je­ní sezó­ny 2014/2015 Vele­šín­ské­ho druž­stva louč­ka­řů Tele­zje­te­le for­mou hro­mad­né mon­tá­že výzbro­je, kon­su­mace nízko i vyso­ko ener­ge­tic­kých nápo­jů a kutí smě­lých plánů, pro­běh­ne dne 6. pro­sin­ce v Sedl­ci v cha­loup­ce u Maňás­ků v odpo­led­ních, večer­ních až noč­ních hodi­nách. Pro­čež brus­te šrou­bo­vá­ky, vrtá­ky, pilky, stá­čej­te nápo­je, gůgluj­te či rýsuj­te v mapách, … a se hlav­ně osob­ně dostav­te. Skol!

Výzva byla ještě 4. pro­sin­ce posí­le­na dopl­ňu­jí­cí informací:

Pre­zi­dent Vele­šín­ské­ho druž­stva louč­ka­řů Tele­zje­te­le vydá­vá tímto dodat­ko­vé naří­ze­ní č.1 k sobot­ní­mu zahá­je­ní sezó­ny. Pro­to­že roz­ma­ry pří­ro­dy jsou v posled­ních létech nevy­zpy­ta­tel­né, jest potře­ba se pocvi­či­ti v doved­nos­tech roz­lyč­ných, na pohled první s louč­ka­če­ním nesou­vi­se­jí­cích. Pro­čež s sebou v sobo­tu krom svých ski, bot, bin­dun­gu a ver­ca­j­ku mon­to­va­cí­ho neo­po­meň­te vzít též plav­ky, ať již jed­no­díl­né – stačí díl spod­ní (děv­ča­ta), tak dvoja­ví­ce­díl­né – kte­rý­ko­li­věk za vhod­ný uznán bude (chlap­ci). Při­po­mí­nám, že neú­čast je nepří­pust­ná, omlu­ven­ky se při­jí­ma­jí pouze jsou-li pode­psá­ny Son­dre Norhe­i­mem. Skol!

Když jsme se po páté odpo­led­ní postup­ně sešli, večer nabral rych­lý spád. Vyžíz­ně­ní (Vláďa a Roman) a vyhla­do­vě­lí (zby­tek zúčast­ně­ných) jsme bez­od­klad­ně zača­li s kon­su­mací ener­ge­tic­kých (rozum­něj pivo, víno, sli­vo­vi­ce) nápo­jů a pamlsků.

Přes­to­že bylo potře­ba osa­dit dvoje nové lyže vázá­ním a dvoje další pře­bu­do­vat na jiný typ, jak šel čas bylo zřej­mé, že na to již prav­dě­po­dob­ně neu­vi­dí­me. Po vzoru Země, kde zítra již zna­me­ná včera, práci muse­la vyko­ná­vat děv­ča­ta. Na stole mezi­tím po česne­ko­vých chle­bíč­cích a tata­ráč­ku při­stá­ly kre­vet­ky alá cam­bas al ajillo. Někte­ří čle­no­vé zaži­li svou premiéru.

Výživ­nou tečku za veče­rem udě­lal Vláďa se svojí čajo­vou degusta­cí. Při zele­ném i čer­ném spe­ci­á­lu japon­ské­ho půvo­du jsme zavzpo­mí­na­li na kole­gy z Jama­no­ha­ma. Motal se nám už tro­chu jazyk, ale uznej­te, že slov­ní hříč­ka tele­zje­te­le a jama­no­ha­ma je oprav­du kou­zel­ná. Zpát­ky k čaji. Mě při­šel dost silný už ten zele­ný. Milan mlu­vil něco o pochca­né slámě, ostat­ní se také moc netvá­ři­li. Nicmé­ně tuším že šest záli­vek zvlád­li. Když při­šlo na černý čaj, doká­zal jsem Vlá­ďo­vi sekun­do­vat už jen já. Ve čtvrt na dvě, kdy jsme šli uleh­nout, jsem se cítil vcel­ku jako sluš­ně zhu­le­nej. Musím podotknout, že exci­to­ván do vyš­ších stavů, jsem v noci téměř oka nezamhouřil.

Ráno ško­lák Mates vyčí­ta­vě poví­dá: „Tati, vy ste mi nena­mon­to­va­li vázá­ní na lyže!?”. Nevím, zda jsem ho uspo­ko­jil odpo­vě­dí: „Matýsku, my jsme včera nena­mon­to­va­li vůbec žádné vázá­ní”. A to je váže­ní přá­te­lé všech­no, nezbý­vá než aby si každý dal výstroj dohro­ma­dy doma sám a těším se na první spo­leč­nou jízdu.

Váš Pre­zi­dent
Skol!