Loučkaření nad Türnitz (Eibl)

Milov­ní­ci pří­rod­ní­ho sněhu, přá­te­lé kameňa­ček, odpůr­ci upra­ve­ných sjez­do­vek, bru­si­či lou­ček, vyzna­va­či pra­vi­del jen 5 minut k nástu­pu autem a něko­li­krát 300 výš­ko­vých metrů na jed­nom pahor­ku, všich­ni co nesná­ší­te trio pípák/ sonda/ lopa­ta: v pod­hůří Alp začí­ná zima! Túry pod­ni­kej­te před­nost­ně se sta­rým náči­ním, nej­lé­pe bez hran, počí­tej­te že se vám do lajny občas při­ple­te hro­ma­da hlíny. Velmi důle­ži­té: neza­po­meň­te škrab­ku na led! Bez ní bude těžké se zba­vit hně­dých pruhů na skluz­ni­ci a skel­né­ho ledu na hra­nách lyží po sjezdu/ před dal­ším výstu­pem (10 cm pra­ša­nu na pro­hřá­té zemi). Tolik slova Mar­ku­se Dei­chs­tet­te­ra z OeAV sekce Steyr dne 27. pro­sin­ce na outdooractive.com. Pro fajnšme­k­ry uvá­dím i němec­ký originál.

Liebe Natur­schne­e­lie­b­ha­ber, Stein­ski­fe­tischis­ten, Pis­te­naufs­tie­gsverwei­ge­rer, Han­g­po­lie­rer, nur-5-Minu­ten-zur-Schi­tour-Fahrer, multi-300hm-Hügel­bes­te­i­ger, LVS/Schau­fel/­Son­den-Aver­si­o­nis­ten: im Voral­pen­land hat der Schi­tou­re­nwin­ter begon­nen! Bevor­zu­gt mit dem alten Mate­rial – am bes­ten mit wenig bis gar kei­ner Kante (bzw. darf auch ganz feh­len) – die Hänge run­ter­nu­deln und wenns geht ein paar in der Line befind­liche Scher­hau­fen plattma­chen! Ganz wich­tig: den Eis­krat­zer nicht ver­ges­sen! Ohne den wir­d’s schwer die brau­nen Stre­i­fen und die gla­si­ge Eisschicht (10cm Pul­ver auf war­mem Boden!) nach der Abfahrt/vor dem nächs­ten Aufs­tieg wie­der loszuwerden.

– Mar­kus Deichstetter

Pou­če­ni z těch­to slov vyrá­ží Roman a Vláďa k měs­teč­ku Tūr­ni­tz, v jehož okolí se nachá­zí hned něko­lik vhod­ných kopeč­ků protka­ných louč­ka­mi s výš­kou okolo 1000 m.n.m.  Volba padla na horu Eibl, na jejíž sever­ních sva­zích pro­ved­li rakouš­tí sou­dru­zi očis­tu ve smys­lu demon­tá­že lyžař­ských vleků a likvi­da­ce býva­lé­ho ski­a­re­á­lu. Na místě je sněhu o pozná­ní víc, tak jsme klid­něj­ší, pro­to­že před vlast­ní ces­tou pro­běh­la mezi mnou a Vlá­ďou bles­ko­vá výmě­na emai­lů, kte­rou si pře­čtě­te níže mezi obrázky.

Roman: Todle si pře­lož a pose­reš se smí­chy! Už jsem Mar­ku­so­vi poslal email, že to přes­ně vysti­hu­je naše před­sta­vy a že bych se rád dozvě­děl něco o jejich akti­vi­tách a tipech na túry za humny (odkaz na zprá­vu v outdooractive.com)

Vláďa :-D:-D:-D pev­no­pa­tář, ale extra­kla­sa, co víš, třeba máš další duši do druž­stva louč­ka­řů. Škrab­ku na led beru, ale na čem budem jez­dit !!! Páč tako­vý trosky jako Mar­kus nevlast­ní­me (ale snad­no vlast­nit může­me – zítra odpoledne).

Roman: A) je to stav z 27.12. a od té doby trva­le sněží, B) poje­de­me troš­ku víc do cen­t­ra sně­že­ní, C) chce to odvahu!

Vláďa: A) Ja. B) Ja. C) Sicher, alko­ho­lische Geträn­ke mit Ihnen.

Mys­lím, že výlet se vyda­řil. Sněhu bylo mezi tři­ce­ti cen­ti­me­t­ry sta­bil­ně a půl met­rem v návě­jích, sypký pra­šan bez pod­kla­du. Že jsem nechal nové Vec­to­ry ještě odpo­čí­vat za skří­ní bylo dobře, pro­to­že dva­krát jsme vzali kame­ny a něko­li­krát hlínu. Kameňač­ky Mad­shus Epoch poslou­ži­ly, ačko­liv tolik nepla­va­ly na povrchu pra­ša­nu a noři­ly se hlou­bě­ji. Sní­žek nám má s blí­ží­cím se otep­le­ním sed­nout a pak ros­nič­ká­ři před­po­ví­da­jí další pří­va­ly pra­chu. Skol!