Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Plechý netradičně

Tak jsme se dočkali. V naší kotlině napadl první sníh a jelikož u sousedů ve velehorách jezdí laviny téměř sami od sebe, není důvodu k nesplnění každoroční povinnosti člena Velešínského družstva loučkařů navštívit domovský kopec Plechý.

Za posled­ní dva dny spadlo na Šumav­ském hře­be­ni tři­cet až pade­sát cen­ti­me­t­rů sněhu, méně na sever­ní, více na jižní stra­ně poho­ří. Půjde­me tedy od jihu z ves­nič­ky Sch­war­zenberg am Böhmerwald. Mým plá­nem bylo vyzkou­šet novou trasu, a to z par­ko­viš­tě pod lanov­kou na horu Zwie­sel­berg, z její­ho vrcho­lu se vydat po méně či více zales­ně­ném hře­be­ni smě­rem na západ a dolů do sedla pod již­ním hřbe­tem Pleché­ho a ote­vře­ným teré­nem na vrchol.

Vláďa, ledoví mužíci a divotvorný les
Vláďa, ledo­ví muží­ci a divo­tvor­ný les

Z důvo­dů pří­va­lu čer­stvé­ho sněhu máme potí­že s mís­tem na zapar­ko­vá­ní, neb údrž­ba tepr­ve s naším pří­jez­dem zača­la plu­ho­vat obrov­ské par­ko­viš­tě pod sjez­dov­kou Zwie­sel­ber­ga­b­fa­hrt. Nicmé­ně plá­cek nalé­zá­me, neo­tá­lí­me a pelá­ší­me vzhů­ru po čer­s­tvě upra­ve­ném man­šest­ru na vrchol Zwie­sel­ber­gu, kde se již bez pásů oka­mži­tě a střelhbi­tě vydá­vá­me do zasně­že­né­ho lesa vstříc dobrodružství.

Mýtiny už zanedlouho projasňuje modrá
Mýti­ny už zane­dlou­ho pro­jas­ňu­je modrá

Náma­hu při šla­pá­ní stopy jisto­jis­tě pře­bí­jí eufo­rie z puto­vá­ní tichým zasně­že­ným lesem a mýti­na­mi, na kte­rých už nás chví­le­mi opouš­tí mlha a vítá modré nebe. Zane­dlou­ho nás dochá­zí mla­ďoch na ski­al­pech, který evi­dent­ně když viděl stopu, tak ji zku­sil. V prv­ním stou­pá­ní kdy už neza­bí­ra­jí šupi­ny nasa­zu­je­me krát­ké pásy a ele­gant­ně ho pouš­tí­me před sebe. Jenže hošík se v lese neo­ri­en­tu­je, tak ho za chví­li zase máme a stopu musí­me šla­pat my star­ci. No, ale­spoň nám poří­dil spo­leč­né foto.

Jsme ve svém živlu!
Jsme ve svém živlu!

Před sjez­dem do sedla nás znovu zaha­lí mlha a ztíží ori­en­ta­ci. Sto­jí­me na vršku říd­ké­ho lesa a pře­mýš­lí­me, zda sun­dat pásy na tak rela­tiv­ně krát­ký sjezd a pak je před finál­ním stou­pá­ním znovu nasa­zo­vat. Vláďa je línej, tak jede­me na pásech. Teď už víme, že to byla chyba a pro příš­tě máme při­pra­ve­nu super pro­dlou­že­nou sjez­do­vou trasu doprostřed mýti­ny pod sedlem.

Nefoť pořád a vystřídej mě na špici!
Nefoť pořád a vystří­dej mě na špici!

Lopo­ta začí­ná. V závě­tr­ných mís­tech je chví­le­mi boha­tě přes půl metru pra­ša­nu a razit tudy stopu znač­ně zpo­ma­lu­je postup vzhů­ru. Ve skry­tu duše jsme dou­fa­li, že dnes koneč­ně popr­vé dosáh­ne­me po hra­nič­ním hře­be­ni hos­po­dy na Třís­to­lič­ní­ku, žel je jasné, že pří­ro­da nám tímto nehra­je do karet ani dnes.

Stopa do oblak
Stopa do oblak

Modrá je dobrá, oblač­nost defi­ni­tiv­ně ustou­pi­la do údolí. Tyhle chví­le tady mám rád. A když se k tomu ještě v dálce nad námi obje­vi­la čer­stvá stopa, napl­ni­lo se lyža­řo­vo štěs­tí téměř po hrdlo. Jen ledo­vý vítr malin­ko kalil studán­ku a zahnal nás do závět­ří vrcho­lo­vých skalisek.

Dobré světlo na vrcholu Plechý
Dobré svět­lo na vrcho­lu Plechý

Oběd­vá­me spo­leč­ně s mla­ďo­chem, který se nás držel jako klíš­tě. Klo­bás­ky chut­na­jí, škoda že jsem ráno ve spě­chu nepři­ba­lil pla­cat­ku šna­psu, teď by se hodi­la. Pro­hra­bá­vám bágl a zaple­sám, když se v něm zalesk­ne vytou­že­ný tvar pla­ca­ti­ce. Mám já to ale hod­nou ženu, ona na mě mys­le­la a při­ho­di­la do tašky se svá­čou náš kal­vá­dos. Tak tedy „Pro­sit!”.

První oblouky ve volném terénu L.P. 2016
První oblou­ky ve vol­ném teré­nu L.P. 2016

Kole­go­vi od Duna­je je naho­ře zima, opouš­tí nás stej­nou tra­sou k domo­vu. My chví­li krá­mu­je­me a při­pra­vu­je­me se k pokra­čo­vá­ní po hra­ni­ci na pro­těj­ší kopec. Najed­nou pře­sta­lo fou­kat a paprsky slu­níč­ka zesí­li­ly. Nád­he­ra. Zkou­ší­me opa­tr­ně první oblou­ky mezi vyku­ku­jí­cí­mi strom­ky a paře­zy. Svah je mírný, sníh hlu­bo­ký a jízda poma­lá, takže veget. Když už to neje­de běž­ku­je­me a násled­ně stou­pá­me na vyhlíd­ku smě­rem k Tro­jmez­né a Třístoličníku.

Idylka na platu nad Trojmezím
Idyl­ka na platu nad Trojmezím
Třístoličník na horizontu, ještě jsme tam nebyli
Třís­to­lič­ník na hori­zon­tu, ještě jsme tam nebyli

Cho­dí­me po zasně­že­ném platu a kochá­me se výhle­dy do všech svě­to­vých stran. Není kam spě­chat, na Třís­to­lič­ník nedo­jde­me, tak se opa­lu­je­me. Poma­lu nade­šel čas uči­nit to, kvůli čemu jsme se sem trmá­ce­li. Jízda v netknu­tém pra­šán­ku může začít.

Prašan pod Rakouskou loukou
Pra­šan pod Rakous­kou loukou

Jede se náram­ně až na horní okraj nám dobře známé mýti­ny, kte­rou jsme v minu­los­ti stou­pa­li z konce sil­nič­ky v osadě Ober­sch­war­zenberg. Výhle­dy skrz obla­ka máme až do údolí.

Konec sjezdu, pásy na lyže a zpátky na Zwieselberg
Konec sjez­du, pásy na lyže a zpát­ky na Zwieselberg

Mýti­na mě láká. Je dlou­há a sjíž­dět tudy bylo vždyc­ky potě­še­ní. Svah je ale hodně mírný a doha­du­je­me se, zda to v hlu­bo­kém sněhu poje­de. Sna­žím se nabrat rych­lost, ale jakmi­le začnu točit oblou­ky, poma­lu mě sníh zasta­ví. Za firnu je to tu pod­stat­ně lepší kafe. Kon­čí­me a na pásech stou­pá­me na hře­ben vedou­cí k Zwie­sel­ber­gu. Jdeme z jižní stra­ny hře­be­ne po širo­kých mýti­nách a říd­kým lesem. Tudy příš­tě pove­de ona sjez­do­vá trasa.

Letmý pohled zpět než zmizíme v lese
Letmý pohled zpět než zmi­zí­me v lese

Něko­lik pohle­dů zpát­ky a obli­gát­ních fote­ček zasně­že­ných a namrz­lých les­ních patva­rů, než defi­ni­tiv­ně zmi­zí­me v lese po naší dopo­led­ne pro­ra­že­né stopě. Šupi­ny jsou pará­da, jede se v pod­sta­tě jako na BC běž­kách. Litu­je­me ski­al­pi­nis­tu, pro­to­že na pásech si to urči­tě neužil.

Bakuláček
Baku­lá­ček

Když dora­zí­me k horní sta­ni­ci lanov­ky, světe div se, po sjez­dov­ce jede kdosi tele­mar­kem!? Také my se za pár chvil při­po­ju­je­me a valí­me po při­pra­ve­né, ale lyžař­ským davům ještě uza­vře­né sjez­dov­ce do údolí. Skol!

Podvečerním sluncem zalitá Schwarzenbergabfahrt
Pod­ve­čer­ním slun­cem zali­tá Schwarzenbergabfahrt

Jeden komentář

  1. Jan Šabík Jan Šabík 25. Led 2016

    Krás­ný slu­neč­ný pano­ra­ma­ta ;-) ještě do toho hodná žena ;-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *