Podzimní družstevní vycházka

Nerad cho­dím na vycház­ky sám. Když je nás víc, je zába­va a nezna­me­ná to při­tom, že se nena­jde čas na roz­jí­má­ní ku vlast­ní­mu pro­spě­chu. Tak se také stalo dneš­ní­ho dne, který jsem strá­vil s Mate­sem a Mila­nem v kuli­se zasně­že­ných pod­zim­ních velehor.

Se zapo­ča­tou sezó­nou jsem pře­mí­tal o tom, kam budu letos scho­pen posu­nout svůj lyžař­ský um a tak tro­chu jsem bilan­co­val, co jsem se v pře­de­šlých letech (ne)naučil. Člo­věk je v jádru tvor nespo­ko­je­ný a má ten­den­ci se neu­stá­le s něčím srov­ná­vat. Z toho je potře­ba se léčit. Naštěs­tí exis­tu­jí léka­ři. V mém pří­pa­dě mi medi­cí­nu naor­di­no­val sto­le­tý sta­řec (při jeho vita­li­tě zcela nevhod­ně vole­né slovo) jmé­nem Geor­ge Jede­no­ff, který ve svém věku vese­le lyžu­je. Mezi obráz­ky nalez­ne­te někte­ré z jeho myš­le­nek, které pro­ne­sl před dvěma lety.

Věk je pouhé číslo. Zapo­meň to číslo, žij každý den který Ti je dán a vydr­žíš tu dlouho.

Ahoj, jme­nu­ji se Geor­ge Jede­no­ff a veli­ce mě těší, že mohu být mezi vámi. Je mi deva­de­sát osm let a dou­fám, že to do stov­ky ještě dotáh­nu. Toto je moje pade­sá­tá šestá lyžař­ská sezó­na. Víte, lyžo­vá­ní je víc než jen jízda z kopce dolů se dvěma prkýn­ky na nohách. Být scho­pen lyžo­vat je už samo o sobě potě­še­ním. Hodně lidí si nena­jde čas zasta­vit se jen tak aby si při­vo­ně­li ke kvě­ti­ně. Jakmi­le se čer­s­tvý stu­de­ný vzduch dosta­ne do vašich plic, zdá se, že se všech­na mrač­na z vaše­ho mozku roz­ply­nou. Může­te chví­li nečin­ně při­hlí­žet a když lyžu­je­te a uží­vá­te si pohy­bu venku máte mož­nost tro­chu pře­mí­tat o živo­tě. A to platí pro lidi všeho věku.

Zůstat mladý na duchu není těžké.

Život je pří­liš kom­pli­ko­va­ný, exis­tu­je tolik pro­blé­mů a my je nemů­že­me doko­la roze­bí­rat. Je třeba uva­žo­vat pozi­tiv­ně, pře­mí­tat o báječ­ných věcech které umíme. A lyžo­vá­ní je tou pří­le­ži­tos­tí při níž dokon­ce může­me dojít k myš­len­kám, ke kte­rým bychom možná ani jiným způ­so­bem nedo­spě­li. Před­nos­ti dale­ko pře­vy­šu­jí nedo­stat­ky. V kaž­do­den­ním žití vás někdy nedo­stat­ky pře­vál­cu­jí. Lyžo­vá­ní je příležitost.

Lidé mohou napl­ňo­vat svoje sny bez ohle­du na to kolik jim je let.

Nezá­le­ží na tom, kolik dní lyžu­je­te. Sama sku­teč­nost, že lyžo­vat může­te je potě­šu­jí­cí. Netrap­te se tím, že před lety jste zvlád­li věci lépe než doká­že­te dnes. Důle­ži­té je, že to vůbec ještě zvlá­dá­te. Pří­liš mnoho jedin­ců se vzdá­vá. Necha­jí se odra­dit, pro­to­že už nejsou tak dobří jako býva­li. To je ale sou­část naše­ho živo­ta. Musí­te se jen nau­čit vyu­žít všech­ny dostup­né síly. Věřím že vět­ši­na aktiv­ních lidí ve věku deva­de­sá­ti, osm­de­sá­ti či sedm­de­sá­ti smýš­lí podob­ně jako já, důka­zem toho jsou mí přá­te­lé. Neří­kám, že všich­ni ve vyso­kém věku musí být borci. Pokud o sebe peču­je­te, věří­te ve stříd­most, akti­vi­ty nepře­há­ní­te a udr­žu­je­te se ve fyzic­ké kon­di­ci, pak jste na dobré cestě. Vymáčk­ně­te maxi­mum z toho co máte. Hle­dej­te čas pro pozi­tiv­ní myš­le­ní, je tolik věcí, za které může­me být vděční.

Nemám tré­nin­ko­vý plán, jen v létě se sna­žím tro­chu hrát golf.

Lidé se mě ptají, jak se ve svém věku udr­žu­ji v kon­di­ci, zda mám něja­ký spe­ci­fic­ký tré­nin­ko­vý plán. Nemám žádný plán. Cvi­če­ní je jed­nou z mých kaž­do­den­ních pro­cedur. Ráno vsta­nu, vyčis­tím si zuby, lehce posní­dám a jdu cvi­čit. Dělám běžné cviky každý den stej­ně 365 dní v roce, nic zvlášt­ní­ho. Také je vhod­né se nepře­jí­dat a dopřát si dosta­tek spánku.

A nebuď­te pří­liš vybí­ra­vý pokud jde o pod­mín­ky. Musí­te si umět pora­dit s kaž­dým dru­hem sněhu. Nemů­žeš dře­pět na zadku a čekat na ide­ál­ní pod­mín­ky a naří­kat, že sníh není dobrý. Nauč se zvlád­nout všech­ny typy sněhu a pak si budeš uží­vat každý den.