Rozlučka na Plannereck

Vele­šín­ské druž­stvo louč­ka­řů na vědo­most dává, že dneš­ní­ho dne ukon­či­lo tele sezó­nu 2013/2014. Ne že by už slezl sníh, ale jízda za ním by trva­la pří­liš dlou­ho, aby nám to stálo za jed­no­den­ní výlet. No a na sjíž­dě­ní str­mých žlabů ještě nemá­me morál a vlast­ně ani ambi­ce. Násle­du­jí­cí foto­re­port při­jmě­te jako podě­ko­vá­ní za občas­nou návště­vu naše­ho blogu. Ještě při­dá­me jeden pří­spě­vek, kde se chys­tá­me zhod­no­tit naše letoš­ní zku­še­nos­ti s vyba­ve­ním a tako­vé ty kydy okolo. Stay tuned!

Vychá­zí­me z osi­ře­lé­ho resor­tu Plan­ne­ralm. Rol­bou ute­mo­va­ná půl­me­t­ro­vá vrst­va sněhu je po ránu jako beton. No crowds. No loud­spe­a­kers. No pain!

Za pár týdnů hře­be­ny ovlád­nou pěší tůris­té. Kon­t­ro­la zna­če­ní pro­běh­la bez závad.

Jen málo kopců v bez­pro­střed­ním okolí výraz­ně vystu­pu­je nad oblé hře­be­ny. Plan­ne­reck s výš­kou 2003 metrů není výjim­kou. Malá kupo­lo­gie na pome­zí kleče a převějí.

Také my na posled­ní výšvih sun­da­vá­me lyže neb bychom nera­di na ještě stále místy zmrz­lém sněhu uklouz­li na nespráv­nou stra­nu hře­be­ne. Všim­ně­te si toho tempa, Kočka se chce vyrvat ze zábě­ru ven.

Gip­felk­sich­ti zleva dopra­va: Vláďa, Roman, Petr (alias Kor­bel, Máňa, Kočka). Pěkně jsme si pro­dlou­ži­li vrcho­lo­vé pro­ce­dů­ry, aby sníh pat­řič­ně změkl. Škoda, že Vláďa až na posled­ní túře pocho­pil, že pivo se pije na vrcho­lu a vytá­hl z bato­hu lit­rá­nek desít­ky ang­lic­ké­ho typu. Morav­ská mys­li­ty­čin­ka (rozu­měj klo­bá­sa) pod­trh­la domác­kou atmo­sfé­ru této chvíle.

Po dobré půl hodin­ce sestou­pí­me k lyžím. Pro­pa­dá­me se po kole­na mezi kleč a to je zna­me­ní, že sjezd může začít. Vláďa medi­tu­je, kolik lepi­dla z pásů ubylo a záro­veň si v duchu říká: „Koli­krát vás leno­ši dneska donu­tím stou­pat znovu nahoru?”.

Co vám budu poví­dat. Pojež­dě­níč­ko bylo víc než sym­pa­tic­ké. Nej­pr­ve jsme střih­li malou okruž­ní trasu pod Großer Rot­bühel a zpát­ky do spod­ní tře­ti­ny Plan­ner­kes­sel. Vcel­ku dob­ro­vol­ně jsme novou tra­sou vystou­pa­li asi do 1900 metrů pod Plan­ne­reck a sjeli do údolí. Vláďa zave­lel a Máňa s Koč­kou nedob­ro­vol­ně vystou­pa­li ranní tra­sou do 1800 metrů, odkud násle­do­val závě­reč­ný sjezd až na parkoviště.

Obli­gát­ní otáz­ka na závěr. A jaké byly pano­rá­ma­ta? Tož klik­ni na posled­ní obrá­zek a uvidíš.

Skol!